Sportování mě vždycky moc bavilo. Nedokázala jsem si představit, že bych byla bez sportu. Protože já jsem vlastně ve sportovním prostředí vyrůstala. My jsme měli dům vedle velkého sportovního stadionu. Takže jsem tam opravdu každý den slyšela nějaké píšťalky anebo nějaký skandování, jak někdo sportoval a nebo soutěžil. Takže já jsem vlastně měla už sport v krvi. Navíc moje maminka kdysi závodně plavala a můj otec taky. A oba dva se taky věnovali kajaku. Takže u nás doma byl sport opravdu asi na prvním místě. U nás ani oblečení nebylo žádné elegantní, ale spíše jenom samé sportovní. Samozřejmě, že maminka taky měla v zásobě jedny luxusní černé koktejlky a k tomu krásné boty na podpatku. Jinak ale všechno u nás bylo sportovní. Měli jsme všichni kvalitní sportovní boty, ve kterých jsme jako celá rodina běhali.

Ano, celá naše rodina moc ráda běhala. Tuto aktivitu už jsme si dopřávali dvakrát týdně. Nebylo to proto, že bychom chtěli zhubnout, ale běhali jsme dvakrát týdně kvůli tomu, že nás to prostě jako rodinu spojovalo a moc bavilo. Vždycky po sportování jsme si dali dobrý oběd a něco dobrého k pití. Vždycky jsme uběhli pouze čtyři kilometry a dali jsme si něco dobrého v restauraci na zub. Protože já a moje sestra jsme měli v devět a dvanáct let. Takže více kilometrů bychom asi neuběhly. Nyní jsme obě dospělé a obě dvě se věnujeme sportování a hlavně běhu. A taky jsme už zkoušely půlmaraton.

Zatím to není nic moc, ale zvládáme to. Ale věřím, že jednoho dne na nás přijde řada a my půlmaraton zvládneme. A vy jste někdy už zkoušeli půlmaraton nebo rovnou jste si už troufli na pravý celý maraton? Já tedy ne a myslím, že klasický dlouhý maraton asi nedám a ani nezkusím. Mám strach, že bych zkolabovala, jako moje kamarádka, když ho zkoušela. Při sportu přecenila své síly a byla dva dny v nemocnici. A to nechci.